Akční výlet 9. ročníku

Deváťáci – každoročně často skloňované slovo na základních školách. Naše škola, kde většinu dospívajících tvoří chlapci, není výjimkou. Líní, bez zájmu o cokoliv, nerespektující pravidla, nepřipravující se na výuku, neslušní, ne… NE! Všechno je jinak.

V letošním roce jsem třídní učitelkou devátého ročníku, živé třídy, která vyhrává florbalové turnaje, udělá si hřiště z chodby, rozumí vtipu … to vše o přestávkách. V hodinách častěji převažují vlastnosti popsané výše. Takto bych stručně charakterizovala svoji milou třídu na základě mnohých referencí od kolegů, ale i na základě vlastních zkušeností. Až doteď. Minulý týden mě opět utvrdil v tom, že vše je, jak má být, že rudíkovští dospívající žáci jsou bezva.

Vyjeli jsme společně na čtyřdenní výlet. Co výlet! Spíše takové branné cvičení. V bývalých kasárnách u Žítkové - rozlehlé kopaničářské obci v oblasti CHKO Bílé Karpaty, se našich patnáctiletých ujali instruktoři z Centra branných aktivit.  Tito “chlapáci” mají velké zkušenosti s opravdovým vojenským výcvikem, odborné znalosti i praxi při výuce branných aktivit pro děti a mládež. Pro mnoho z nich se jejich koníček stal celoživotním posláním a věnují mu většinu svého volného času. A tak se i věnovali rudíkovským …

Hned po příjezdu je dva pánové ve vojenském seznámili s bohatým programem, ale také jasně, rázně a krátce vysvětlili, co se od nich očekává, jaká jsou pravidla “přežití”.  Někteří  chápali pomaleji, a tak klikovali hned první den. Mužstvo nafasovalo řádnou výzbroj - maskáče, spacák, prostěradlo a banán (pro nezasvěcené - vojenské pyžamo). A zde přišlo první překvapení. Naše děti si zvládly ustlat postel! Včetně vypnutého prostěradla, předpisově poskládaného pyžama a srovnaných osobních věcí do komínku. Sice tuto dovednost museli několikrát trénovat, ale opakování - matka moudrosti, a i po řádném “saigonu” to vše netrvalo více než 10 minut. Během těchto čtyř dnů jsem žasla ještě několikrát a mnohé maminky by zamáčkly slzu při pohledu na svoje ratolesti. Umývaly nádobí, vysmýčily koupelny a doslova vyleštily podlahu. Uklizené pokoje udržovaly po celou dobu pobytu. Na nástupech byly do minuty, v požadované výstroji, všichni urovnaní, uhlazení. Vše bez zbytečných řečí.

Samozřejmě, že branný výcvik nebyl jenom o disciplíně a kázni. Žáci se dozvěděli také mnoho užitečných a zajímavých věcí. Povídali si o obraně státu, o historii, o nutných zvyklostech a disciplíně pro přežití ve výjimečných situacích (zde snad pochopili důraz  instruktorů na dodržování kázně). Vyzkoušeli si základní chvaty sebeobrany. Prověřili si svoji fyzickou kondici při testech zdatnosti a dobrou mušku při střelbě na terč. Nejvíce si ovšem užili pořádnou střílečku s nejmodernějším vybavením v podobě revolučního systému laserových zbraní. Sestavovali týmy, promýšleli taktiku a neskutečně je to bavilo.

Výlet je za námi a já se o naše deváťáky nebojím. Když přijde na věc, umí zabrat a postavit se k povinnostem zodpovědně. Někdy se chovají jako děti, jindy si hrají na dospělé, někdy jsou milí, jindy k zbláznění. Jsou fajn, mám je ráda.

Eva Kružíková