Slavnostní rozloučení se školním rokem
Jsou tu letní prázdniny! Než se však děti plně oddaly prázdninovému lenošení, přišly si v poslední školní den - svátečně naladěny, někteří možná s troškou obav, pro výsledky svojí práce. Před rozdáním vysvědčení, nezbytném poučení žáků před nástrahami volných dnů, se i letos všichni sešli v tělocvičně, aby společně bilancovali, chválili a loučili se...
Někteří žáci byli úspěšnější a pilnější než ostatní a přijmuli pochvalu formou knižní odměny z ruk pana ředitele. Oceněni byli i žáci, kteří se podíleli na sběru starého papíru či léčivek. Proběhlo také vyhodnocení branného dne a sportovního dne.
Závěr však patřil devátému ročníku, který se se všemi rozloučil veršovaným proslovem a poutavou prezentací. Učitelé byli obdarováni kytičkou.
Pak už se rozezněl zvon a odcházející žáci slyšeli poslední zvonění na základní škole.
Přejeme jim pohodový vstup do další etapy života!
KRÁSNÉ PRÁZDNINY!
A takto se se všemi rozloučili žáci devátého ročníku:
Zdravíme všechny tady v tělocvičně
tak už se usaďte, nebudeme tady věčně.
Chceme Vám v tuto chvíli, budete-li si přát,
pár veršů o naši třídě povídat.
Těch několik let uplynulo jako voda,
někdo si určitě řekne, že je to škoda.
Když naše třída další bránu zavře,
místo nás se zase jiný ročník hóóódně nadře.
Naše velké děkujeme
třídnímu otci poslat chceme.
Jen on zaslouží si náš upřímný vděk,
válčí totiž za náš dobrý výsledek.
Náš pan učitel ten jen kvete,
zapadne i mezi nás náctileté.
Pracovní činnosti, jo to byla dřina,
díky nim známe i druhy dřeva.
Trochu rázná paní učitelka, spíš ale sranda
- má nás stejně všechny moc moc ráda.
Též i každému našemu učiteli
velký obdiv bychom přiznat měli,
že to s námi vůbec vydrželi.
Za jejich velké namáhání
při vědomostí předávání.
Máj, Hamlet i Polednice
- přivede nás do blázince.
Čeština je prostě všude,
k čemu nám to kurňa bude?
Matematika, to bylo křiku,
nohy dolů, nezbedníku!
Plus, mínus i počítání,
css, to zvládáme levou zadní.
Staré pořekadlo praví: ,,Kolik řečí znáš…“
a dál? Na to už se nezeptáš.
Když do světa se vydáme,
slovník si do kapsy dáme.
Škola pro nás byla labyrintem,
nikdy jsme nevěděli, kam zrovna vlítnem.
Vždy jsme ale našli to, co chceme,
teď už zkratky ve škole nikdy nespleteme.
Zážitků, těch máme hodně,
sranda je všude, a to bezpochybně.
My jsme skvělá parta správná,
nuda s náma není žádná.
Každému vykouzlíme úsměv na tváři,
v naší přítomnosti každý zazáří.
Nad dobré studenty prostě není,
a teď přichází jejich odcházení.
Ještě bychom rádi chtěli,
říct díky panu řediteli.
Že se o nás dobře staral
a školu nám opravoval.
Budete nám hrozně chybět až odejdem,
my na Vás ale nikdy nezapomenem.
Vy na nás určitě taky jen dobře vzpomínat budete,
za školou nás totiž nikoho nenajdete.
Řeknu Vám, nebylo vždy lehké to naše studování
a někdy ho chtě i nechtě provázelo proklínání.
Avšak dnešní den můžeme si blahopřát,
a sem tam trochu porušovat ten náš školní řád.
Tímto končí naše díkuvzdání
a dovolte nám jen naše poslední přání:
„Vzpomínejte na nás v dobrém,
určitě se někdy sejdem!“
Je to náš zde poslední den,
pak ke střední a učilišti vstříc vyjdem.
Držte nám pak všichni palce
Ať zkoušku přestupu zvládnem hladce!
Děkujeme…
Devátá třída 2002-2011
