Výlet 8. ročníku - Náchod

Opět po roce jsou tu školní výlety. V 8. ročníku jsme se tentokrát rozhodli, že ho strávíme poznáváním přírodních krás naší vlasti - pomyslný los padl na Kladské pomezí.

Tak jsme se v úterý 14. června vydali autobusem do Hradce Králové, odtud pak vlakem do Náchoda. Zde jsme měli zajištěné ubytování v Autokempu Běloves.

Protože bylo ještě celé odpoledne před námi, nelenili jsme a za Náchodem začali strmě stoupat naučnou stezkou Po opevnění Běloves. K našemu cíli, dělostřelecké tvrzi Dobrošov, která tvořila část opevnění čs. hranic z let 1935 - 1938, jsme došli vcelku brzy (asi 2 hodiny chůze), a tak nám zbyl čas ještě na malé občerstvení. S úderem čtvrté hodiny si nás na starost vzala paní průvodkyně a my sestupovali  176 schodů  do srdce pevnosti. Za stálé teploty 6 stupňů Celsia, 29 – 35m pod povrchem,  jsme měli během hodinové návštěvy možnost zhlédnout přibližně 800 m podzemních sálů a spojovacích chodeb. Když to šlo dolů, muselo to i nahoru – na konci prohlídky nás čekalo 262 schodů, aby se na jejich konci před námi otevřel nádherný výhled nejen na Orlické hory, ale také na Sněžku nebo polské pohraničí, vzdálené 1km. Poté jsme se vydali směrem k Jiráskově chatě, abychom se pokochali pohledem na vodní nádrž Rozkoš, a už tu byla cesta zpátky. No, jak už jsme zvyklí, tak jsme si pod vedením paní učitelky „trošku“ spletli cestu a o nějaký ten kilometr si ji prodloužili, ale nakonec jsme večeři v jídelně stavební školy stihli včas. Po příchodu do kempu jakoby děti opustily všechny bolesti a až do večerky hrály na prostranství mezi chatkami hru, která by se dala nazvat „na přetahovanou“.

Skóre za 1. den: 28 687 kroků = 17,9 km

Druhý den se nám, navzdory špatné předpovědi počasí, také velmi vydařil. Po vydatné snídani jsme vlakem dojeli do asi 35km vzdáleného Adršpachu. Adršpašsko-teplické skály jsou největší skalní města střední Evropy. Jejich prohlídku jsme začali u Pískovny. Poté nás čekala celkem poklidná procházka částí Adršpašských skal, zakončená plavbou na loďce. Vlčí rokle, která skalní města spojuje, nám dala pěkně zabrat. Příkré cesty, nepočítaně schodů a nekončící kopce nás nakonec zavedly  do Teplických skal. Ano, přiznávám, že ty asi 4km nepřetržitého stoupání mezi kořeny stromů a balvany nebyly úplně v plánu, ale na druhou stranu – kdo se může chlubit panoramatickou fotkou z vrcholků skal? Nakonec jsme i druhé skalní město s úspěchem našli. Nad našimi hlavami se však začaly stahovat mraky, a tak jsme poslední dva kilometry skalami proběhli v bundách a pláštěnkách (někdo i bez nich). Po příjezdu do Náchoda se počasí opět umoudřilo, my si mohli dát rozchod na Masarykově náměstí a vyfotit se s litinovou sochou v nadživotní velikosti spisovatele Josefa Škvoreckého, náchodského rodáka. Po večeři a příchodu do kempu se všem opět vlila do těla vlna nové energie a žáci pokračovali ve hře z minulého večera.

Skóre za 2. den: 26 616 kroků =  16,9 km (ale ten terén!)         

Třetí, a zároveň poslední, den našeho výletu jsme se již s veškerými zavazadly vydali do České Skalice. Zde jsme navštívili jedno z nejznámějších výletních míst východní Čech, kam spisovatelka Božena Němcová umístila děj své knihy Babička – Babiččino údolí. Prošli jsme naučnou stezkou kolem ratibořického zámku k pomníku babičky s vnoučaty. Poté jsme nabírali energii za šumění Viktorčina splavu a prohlédli si Staré bělidlo, kde se filmy o babičce i natáčely. Po nahlédnutí do Rudrova mlýna jsme se lehce občerstvili a zamířili zpět k vlakovému nádraží. V Hradci Králové jsme přesedli na autobus, který nás s více jak půlhodinovým zpožděním přivezl do Velkého Meziříčí, kde na nás již netrpělivě čekali rodiče.

Skóre za 3. den: 17 872  kroků = 11,02 km

Celkově: 3  dny – 73 175 kroků = 45,82 km

Co říci závěrem? Krásné vzpomínky a nevšední zážitky vytváří nejen místa, ale hlavně i lidé, s kterými je sdílíme… Osmáci, děkuji vám, bylo to super!

Lenka Pužová